Název

Čtyři dny v Ráji

Popis

Čtyři dny v Ráji, opravdovém Ráji, a ještě k tomu Českém... Mno v jiném jsem zatím nebyl, když nepočítám Ráj u Mšena. Začnu tím, že jsem neměl vlastní aparát, tak zde uvádím fotky Tomáše http://tokow.rajce.idnes.cz/Cesky_raj_duben_28-30_2016/# a náčelníka Kachny http://kachna58.rajce.idnes.cz/2016_04_28_Jicin-Prachovske_Skaly-Trosky-Hruboskalsko-Valdstejn-Zasadka-Klamorna-Drabske_svetnicky-Stara_Hrada-Loukov#. Zanedlouho by mělo přibýt i video od Kachny. Úvodní fotka je od Tomáše a je jediná, kde jsme v plné sestavě (i s Rumcajsem). Absenci aparátu jsem nahradil vyprávěním ;-D.

Čtvrtek
Vandr začal ve čtvrtek 28.4. v půl desáté v Jičíně ve složení Zdeněk-Kachna-Tomáš-já. Setkání u Lidlu, kde jsme dokoupili zásoby, bylo divoké. Náčelník slavil svátek ve velmi bujarém stylu. S Tomášem stačili vytáhnout flanděru šáňa ještě ve vlaku a v Lidlu dokoupil ještě jednu, kterou za každou cenu musel otevřít ještě před krámem. Výsledkem byla paní střelená špuntem a parta trempů potácející se uprostřed parkoviště. Nakonec se nám podařilo vymotat se správným směrem na hlavní Valdštejnovo náměstí. I kolemjdoucí se divili, jak rychle umíme chlastat. Po rozdání výtečného štrůdlu paní Tomášové jsme hledali galanterii (suchý zip pro Zdeňka) a navštívili Hudy sport (polštářek pro mě) a dokoupili Rumcajse. Cesta pak za lehkého posněhávání pokračovala na sever přes rozhlednu Čeřovka, Rumcajsovu hospodu (oběd), Bradu a Převýšinku na Prachovské skály. Trochu jsme tam „bloudili“, takže jsme se do skal dostali bez placení. Bohužel jsme žádnou „pověřenou osobu“ nenašli, abysme mohli tento nedostatek srovnat, to se nám „nepodařilo“. Ve skalách nás potkala průtrž všeho možného - vítr, déšť, sníh... strašný. Takže prachovek jsme si moc neužili. Až u bývalého koupaliště u Pelíška se udělalo slušně. Pokračovali jsme kus po červené okolo rybníku Pařez, pak odhadem na sever kachním blouděním zpět na červenou a směr do Mladějova. U bývalého, značně zpustlého koupaliště jsme dali večeři a v zakouřené hospodě jedno pííívo (opravdu jedno, nic moc nebylo). Ještě pokračovalo trochu červený a poblíž pískového dolu jsme hledali spaní. A to opravdu hledali - buď byla stráň, nebo borůvčí. Ani kousek rovného lesa (toto hledání bylo každý večer). Náhodou se náčelník osvědčil a náhodou našel údolí s pěkným lesem a kouskem roviny. Pro jistotu jsme stavěli přístřešky, ale nakonec nesprchlo. K ránu bylo pod nulou a docela chladno, ale dalo se to.

Pátek
Po celkem vydařené noci jsme se v relativně dobrém čase vydali na pokračování naší dlouhé pouti a po chvilce jsme stáli pod Troskami. Vstup byl ovšem za nesnesitelnou cenu (120,-) což bylo pro nás nepřijatelné, a tak jsme zapadli do hospody a prochlastali/naplánovali další postup. Pokračovali jsme přes Vidlák (zase hospoda a oběd) a malebným údolím na Hrubou Skálu, kde jsme se setkali s Jirkou a řádně posezeli (bez piva). V plánu bylo navštívit hruboskalské vyhlídky, ovšem následovalo zdržení v infocentru, kde jsme se sympatickou slečnou popily prošlý brusinkový mošt a hezky si popovídali a hned také v kiosku, kde nás zlákal značně podnapilý hostinský na pivo a klobásu. Od něj jsme vyslechly spoustu mouder a rad, díky niž jsme našli převis na přespání a také jeskyni (skalní byt) plnou faraonů. Jelikož bylo ještě moc brzy, pokračovali jsme dál směrem na Valdštejn, tam lupli poslední pívo a následoval opět boj o místo. Nakonec jsme ho našli na malé rovince u bývalého dolu. Noc byla ovšem rušná, naše místo bylo oblíbené u zvěře a moc se jí nelíbilo, že jim chrápeme v ložnici. Také se zvedl sice teplý, ale celkem nepříjemný vítr.

Sobota
Ráno bylo krásné, malebné, a já si našel 3 klíšťata. Následovala proto chirurgická operace vedená náčelníkem. Jelikož pacient nebyl umrtven, tak celý proces trval asi tak hodinu. Ještě před touto šaškárnou nás opustil Zdeněk, naštěstí po svých. Spěchal, aby stihl vlak do Lízndorfu. Směrem k domovu také směřoval Tomáš, který šel v neděli do práce (fuj). Dohodli jsme se, že jej nakonec doprovodíme a tak jsme se po zdařilé operaci „Klíště“ vydali přes Hlavatickou vyhlídku do Turnova. Jako správní trempíci jsme po dobytí města obsadili první kavárnu po cestě. Na slunku jsme pak ke kávičce koštovali vybrané zákusky. Ještě před příchodem na nádraží jsme v Bille doplnili zásoby a v přilehlém parku jsme z nich debužírovali. Poté jsme nastoupili na vlak směr Praha, kde Tomáš jel domů a Jirka, Kachna a já jsme vystoupili v Mnichově Hradišti. Zde jsme započali poslední část naší výpravy - Drábské světničky... a někam dál. Mezi světničkami a Krásnou vyhlídkou bylo jak na Václaváku, proto jsme proběhli jen „nejnutnější“ výhledy a udělali rychloobčerstvení na vyhlídce. To, že jsme se stavili ještě v Zásadce na pivu nebudu zmiňovat, to už by těch hospod bylo moc. Večer jsme se utábořili kousek za Starou hradou, ve zmenšené podobě udělali věc na opékání buřtů (kvůli ochranářům nebudu podrobnější) a po eliminaci případných škod jsme se v noci kochali vyhlídkou mnoho ohňů planoucích v údolí. Spaní pak bylo klidné a až moc teplé.

Neděle
Ráno nám náčelník zdivočel. Šprajcnul se a že s námi dál nepůjde. „To mě zase bere rameno, kyčel, šlachy...“ tak a onak takže jsme se v Příhrazech rozloučili, Kachna šel na vlak do Březiny a já s Jirkou pokračovali dál přes Srbsko do Kosti, kde jsme si dali výborné místní pivečko a ještě výbornějšího uzenýho losůska a přes Plakánek a Střehom (pivo) jsme došli do Sobotky. Tam jsme si půlhodinku zkrátili v kavárně a nasedli na historický motoráček směr MB a Praha.

Skvělé počasí, skvělá atmosféra a za mě - jsem rád, že jsem konečně dobyl Ráj.

Nastavení