Název

Deštěm a Křivoklátskem

Popis

Na to, jak dlouho jezdím, jsem moc vandrů zatím nepodnikl. Faktem je, že na střední to byly 2 vandry za měsíc, nyní je stěží jeden za dva měsíce. I tak mi ty vandry splívají, tedy pokud se člověk nedostane do nějakého extrému - horko/zima, sucho/déšť apod. A právě na tento vandr budu vzpomínat jako na jeden z nejdeštivějších. Ne že bych toho litoval, to ne, ani jednou jsme nezapochybovali o tom, že bylo správné vyjet. Jenom ten neustálý déšť trošičku kazí náladu. Mno...
Hlavní zpráva tohoto roku je, že se náčelník vrátil mezi živé a po dlouhých měsících se opět rozhoupal k vandru. Bylo to sice jen na jednu noc, ale i tak se to cení. Na jednu noc byl i Tomáš, který měl v sobotu večer šichtu.

Hlavním cílem tohoto vandru bylo po dlouhé době navštívit Orlí hnízdo (pro Toma a Hraboše poprvé). Rozumně jsme nejdříve začali u Matušky v Broumech a po vydatných šestnáctkách (Svatomartinské) jsme najisto vyrazili na náš cíl. Po cestě jsme ovšem narazili na skupinku trampů, kteří nás ujistili, že srub je již obsazený, a to početnou skupinou (cca 12) i s dětmi. Jak jsme se posléze ujistili, nejsme jediní, kdo tento kemp zná. Nezbývalo nic jiného, než strávit první deštivou noc pod přístřeškem.
Sobotní ráno bylo zamračené a deštivé. Kachna s Tomášem se rychle sbalili a vyrazili zpět do Broum a do Berouna. Já jsem chvíli vykopával Hraboše ven ze spacáku. Nakonec se mi to podařilo a díky tomu jsme se mohli vydat oblikou na další bod naší trasy, neplánovaný bod naší trasy, kemp Orion. Obkliku jsme zvolili přes Skryje, kde jsme si dali Chříčské pivo a přes Skryjská jezírka dorazili za neustálého deště na Orion. Měli jsme opravdu štěstí, že jsme jej našlli, informace o něm jsme měli nevalné. Do boudy nezatékalo a podařilo se nám postavit i improvizovaný přístřešek nad lavičkou, abychom se trochu usušili. Okolo osmé pak přestalo konečně pršet, tak to bylo ohodně veselejší.
Jak se říká, neděle bývá nejsmutnějším dnem trampa. Počasí samozřejmě jak na potvoru bylo bez mráčků a my jsme chrápali do půl desáté, takže do Zbiroha na autobus jsme to zaručeně nestíhali. Takže nezbývalo než dojít do Broum... na Matušku... Cesta autobusem byla poklidná, cesta metrem úmorná.
Ale vandr to byl vydařený!

Nastavení