Název

Křivoklátská dvacetiminutovka

Popis

Každá krajina má svůj osobitý nádech, svou osobitou tvář a také svojí osobitou vůni. Jako Koko má svoje pískovce a borovice, Brdy bučiny a meandry potůčků, tak i Křivoklátsko má své. Hluboké listnaté lesy, rozlehlé louky a také had, který protíná tento krásný kraj - Stará řeka, nebo také Berounka. Z mého pohledu je tento kraj neprobádaný, až mystický. Donedávna jsem znal Křivoklátsko jen jako Skryje, Týřov, Křivoklát, možná i Krakovec... no hanba mi. Díky kamarádům - Wabimu, Ále, Kachnovi a Jerrymu jsem měl opět tu možnost zabloudit do těchto úžasných končin plných dálavých luk a tajuplných údolí.

Nyní už k samotné cestě: díky spolehlivému zpoždění ze strany ČD s námi mohli Ála, Wabi a Jerry vyrazit hned od začátku. Plánovanou trasu do Nového Strašecí zkomplikovala výluka od Kladna což způsobilo ještě větší katastrofu: Kachna objevil Pivárium (naštěstí už to bylo ve Strašecí). Následovalo nouzové zabrždění autobusu a úprk do bezpečí obchůdku. Tam ani oči nestačily přecházet z těch 200+ druhů piv. Naštěstí se nám Náčelníka "teo" Starých Kachen podařilo zbrzdit natolik, že jsme jen tak tak vyrazili správným směrem. Jediného Wabiho, který na místě vypil litr jablečného moštu, dostal démon alkoholu až pocestě, to jak jsme okolo něj vydechovaly ty alkoholové dechy. Ze Strašecí jsme dorazili k Podhornímu rybníku, kde jsme rychlým skokem do vody získali opět všechny smysly. Ty jsme pro změnu ztratili v Rudě, kde točili Krušuvice. A já se napil, á to byla chyba. Po nich jsem měl po zbylé dva dny velmi rychlý krok. Bohužel jsem tak Křivoklátsko provoněl trochu jinak, než bych chtěl a než by bylo zdrávo. Následoval noční přesun lesem a koupání o dvaadvacáté hodině v jezeře Asun. O kousek dál jsme pak našli pohodlí pro náš spánek v kempu Bachyně, kde stával pěkný sroubek.

Další den jsme vyrazili brzy a za chvíli dorazili na rozcestí samoty Štýlovna. Zde v ten den vedla orientační trasa KTČ, a díky tomu jsme mohli nabrat sílu... jak jinak než pivem (čaj nám byl odepřen). Také jsme tam měli shledání se zvláštním cestovatelem (viz poslední fotka). Pokračovali jsme okolo pomníku bulharského vojáka a sv. Jana Nepomuckého do Městečka. V hospodě U Romana jsme se posilnili výtečnou točenou jablečnou limonádou a přes Křivoklát a Roztoky skočili do Berounky pod Eremitem. Kachna zde měl výroční 50. koupací den. Po oslavě v podobě patnácti minut ve vodě jsme přes naučnou tisovou stezku dorazili do Branova kde, i když jsme zdolali šílený kopec, nebyla žádná otevřená hospoda. Nezbývalo než pokračovat v cestě vzhůru a najít útočiště pro složení našich hlav. Našli jsme ovšem krásné místo, na kraji louky u zalesněného kopečku, kde jsme měli úžasné scenérie západu slunce a východu měsíce.

Nedělní den byl parný, pro dlouhé pěší vandry nevhodný, a tak jsme posnídali osvěžující třpytivé vody ze studánek U tří pramenů a pod nimi se svlažili v malé tůňce pod minivodopádem. Odvážili jsme se jen Wabi a já, voda byla jako jehličky. Obklikou jsme došli zpět k Berounce u Eremita, kde následovalo další koupání a poté závěrečná trasa do Roztok na nádraží.

Byl to krásný vandr. Je načase dát si pauzu od pískovců a nasát vůni hlubokých listnatých lesů, rozlehlých luk a hlavě třpytivé Berounky. AHOJ opět příště!
P.S. Možná si říkáte, proč dvacetiminutovka? Bylo to totiž stejné jako na minulém křivoklátském vandru, avšak Wabi zná tento kraj lépe než Honza, takže trasu aktivně měnili každých 20 minut

Nastavení