Název

Silvestrovská rozlučka T.O. Starých Kachen s VVP Brdy

Popis

Tento vandr se nesl v duchu pár rozluček, a to celkem dvou. Zaprvé jsme se loučili s rokem 2015 (což vzápětí přešlo v radostné přivítání roku 2016) a také s rozlučkou VVP Brdy (což vzápětí přešlo v neradostné přivítání CHKO). No a kde jinde se rozloučit s Velkými Brdy než právě tam.

30.12.
Vyrazili jsme už ve středu v brzkých ranních hodinách, s Frantou, Drobkem a Pepou Šedým Vlkem jsem se setkal v Praze. Odtud jsme přes Beroun (kde jsme nabrali náčelníka) dorazili do Příbrami. V plánu na tento den bylo dobýt pivovar v Podlesí (což se bez problémů podařilo) a vrchol Koruna, kde měla stát z lešení postavená pozorovatelna. Druhý cíl se ovšem nepodařilo splnit, a to ze dvou důvodu - jeden z nich byl ten, že jsme měli na zádech moc težké batohy (příprava na Silvestra - cca 5kg masa, 6l vína na svařák, 2l tvrdého a další pochutiny (+ k tomu výbava do zimy), což nás značně zdržovalo v chůzi a o druhém se zmíním v dalším odstavci. Smrákání nás zastihlo u nádrže Pilská, avšak my hledali nějaký rovný flíček u potoka, a tak jsme šlapali dál. Nakonec po nedlouhém hledání jsme jej našli. Rozdělali jsme oheň, najedli se a začali připravovat na krušnou noc. Dle předpovědi mělo přijít ochlazení a prudký vítr.

31.12.
Kromě Františka (vybaveným ultraprotizimním vybavením) jsme celou noc měli dostatek času na přemýšlení o tom, jesli jsme kdy na vandrech zažili horší noc. Mráz spacáky zadrží, ale ten vítr už ne. Byla dokonce taková zima, že si Drobek utáhl u spacíku oba provázky (pozor, to už je bez legrace opravdu zima). K ránu se vítr utišíl a oheň nám pomohl ohřát naše promrzlé kosti. Plán na poslední prosincový den byl takový: vyjít na Korunu, přejít přes Tok, setkat se s Hrabošem (problém) a najít místo na rozlučku/oslavu. Ten "problém" spočíval v síle mobilního sinálu (nulový), který jsem potřeboval pro určení polohy našeho nového setkání s Hrabošem (původně se počítalo se zdoláním Koruny předchozí den a s přespáním na severním svahu kopce). Na Korunu jsem se dostali po dvanácté hodině. Zde čekalo nemilé překvapení (druhý důvod neúspěchu) - věž byla za pomoci trhaviny a flexy strhnuta. Zřejmě se tak stalo z důvodu špatného stavu lešení. Vojáci ji radši strhli než aby na ni někdo lezl a zřítil se z ní, což je z jejich strany rozumné. Zatímco se kluci bavili s místními, já se snažil dovolat Hrabošovi a určit nový sraz. Měl jsem rozloženou mapu, foťák na focení a pár drobností z batohu, když tu najednou František zavelel k odchodu a než jsem to stačil všechno sbalit, tak mi všichni zmizeli. Kluci v živé diskuzi s místními ani nepostřehli, že jim chybím. To jim nikdy nezapomenu pacholkům!!! Naštěstí jsem postřehl, že se předtím bavili o průseku který vede na Tok a díky kterému neztratíme výšku. Dle mapy a odhadu (bez kompasu), jsem vyrazil správným směrem, ovšem jsem se držel stále hlavního průseku, kdežto cesta na Tok pokračovala bočním průsekem. Tam by mě také dovedl, ale nakonec vše dopadlo jinak, a to dobře. Díky prozíravosti naší svátosti náčelníka (všiml si že chybím), který se obklikou vrátil k hlavnímu průseku, jsem se neztatil a oba jsme vyrazili správným směrem. Přes Tok (oběd) jsme seběhli na křižovatku pod vrcholem, kde jsme se střetli s Hrabošem a pokračovali směr Valdek najít pěkné místečko pro oslavu. Po již delším hledání jsme našli opravdu pěkné. Shodli jsme se, že stojí za to jej v budoucnu navštívit a pokřtít jej nějakým honosným jménem. Noc se pak nesla v tradičním duchu - oheň, maso, svařák, chlast a všeljaké historky. Odměnou nám pak bylo lehké sněžení.

1.1.
Šáňo nám nebouchlo, pač mělo šroubovací uzávěr. Snad to nebude mít nějaké důsledny na tento rok. Dostatečně jsme si popřáli vše nejlepší do nového roku a celou oslavu jsme zakončili asi půlhoďku po "poledni". Jéééééé, takové krásně vyspání, oproti minulé noci to bylo krásné. Ráno se neslo v duchu toho předchozího - oheň, snídaně, sbalit a vyrazit na cestu. Jediná zvláštnost byla, že náčelník vstal jako první, což je opravdu velice divné (tuto slavnou událost jsem zde zaznamenal pro budoucí generace). Po počátečních neshodách mezi Františkem a náčelníkem (náčelník má ovšem vždycky pravdu) se nám podařilo najít správný směr a vyrazit směr Jince. Zde se naše skupina rozdělila. Zatímco Kachna, Drobek, Pepa a Franta zbaběle vlakem oprustili Brdské hvozdy, já s Hrabošem jsme vydrželi, dokoupili zásoby (chvála kočkožroutům, kterří mají stále otevřeno) a vydali se na naše poslední přenocování na Lone Star. Po cestě jsme potkali známou osobnost trampingu - Colora, skočili do trampovny na jedno a nakonec zdolali houštiny směrem na Lone Star (drželi jsme se jak blblci při levém břehu potoka). Tam jsme plánovali rozdělat oheň a udělat večeři, ale hle! Dřevník prázdný, pouze na koze ohromný kus stromu, který nešel s dostupnou výbavou přeříznout. Museli jsme narychlo nasbírat dřevo a poté pak dopéct "zbytky".

2.1.
Ráno jsme rozděllal oheň, uvařili čaj, zapsali do kempovky a dali si pořádně do těla, aby dřevník vypadal tak, jak má. Doufám, že až se na Lone Staru objevíme příště, že tak nějak bude vypadat. Od kempu jsem se vydali po červené na Plešivec. Na úpatí kopce bylo totálně přeautováno a na vrcholu absolutně přelidněno. Hodil se nám však rozdělaný oheň, do kterého jsme přiložili a opekli buřt a udělali čaj. Na závěr nás čekal neveselý návrat z lesů do civilizace, z Lochovic směr na Prahu a MB.

Vandr to byl krásný, počasí nám přálo, nálada byla veselá. Jsme zvědavi, jaký osud postihne CHKO Brdy. Trochu se bojíme návalů zvědavých davů bez úcty k přírodě. Snad to dobře dopadne...
Další fotky od Drobka: http://drobek8.rajce.idnes.cz/30.12_-_1.1_2016_Pribram_-_Koruna_-_Jince/

Nastavení